Dnešní recept je silně inspirován receptem na krémovou cizrnu na paprice dle blogu veganotic.cz . V poslední době se mi zdálo, že ve veganských a vegetariánských kruzích se stal slávou a fenoménem srovnatelným snad jen s příchodem Hummusu do Čech. Základní recept je velmi podobný, ale omáčka je na rozdíl od originálu pro mě chuťově i konzistenčně jemnější, díky použití rozmixované červené čočky. S tou se snadněji přiblížíme kýžené struktuře krémové omáčky bez „pucíků“ a pasírování.
Na 4-5 porcí: Cizrna na paprice – omáčka z červené čočky + tip na vaření jáhel
- 1 plechovka cizrny (lze použít i předem namočenou a poté uvařenou)
- 250 g červené čočky
- 1 celý pórek
- 1 cibule (červená dodá barvu i vhodnou sladkost)
- cca 2 šálky mléka (rostlinného nebo čerstvého plnotučného)
- sůl, pepř, mletá paprika (máte-li uzenou, sahněte určitě po ní!, trocha té pálivé také není na škodu)
- 2 lžíce oleje
Na oleji pomalu pěňte nadrobno nakrájenou cibuli. K osmahlé cibuli přidejte červenou čočku, kterou jste si v cedníku proplachovali do doby, kdy neodtékala jen čirá voda. Čočku zasmahnětě a v momentě kdy jednotlivé lentilky (?) začnou průhlednět, podlijte vroucí vodou (0.5l) a vařte do změknutí, asi 15-20 minut. Podlévejte, dolévejte a při dovařování si hlídejte kašovitou konzistenci. Po změknutí odstavte, vlijte šálek vlažného mléka a tyčovým mixérem rozmixujte dohladka. Zpět na plotně osolíme, opepříme a ochutíme mletou paprikou, kterou nešetřete. Chuť omáčky tak bude opravdu k nerozeznání od tradiční slepice na paprice, po čemž jsem už dlouho toužila, ale vždy mi na mysli vyvstanulo školní jídelnou znechucené dušené kuřecí stehno, které se rudě rozblikalo a křičelo „Adélo, né!“. ALE teď už na scénu přichází jen plechovka propláchlé cizrny a pórek nasekaný na kolečka. Vmícháme.
Cizrnu na paprice jsme jedli s jáhly, po kterých se momentálně můžu doslova utlouct.
TIP: Jáhly několikrát poctivě propláchněte, čímž ztratí hořko-trpký „ocas“. Uvařte doměkka, zceďte a vmíchejte trochu másla, pár stroužků česneku a snítečku posekaného tymiánu. Dalším levlem je pak vmíchaný tučný bílý jogurt. Nevím, jak moc je to dietářské, vím jen, že je chci denně! Vařím si je namísto těstovin. Obecenstvu u stolu, které vykazuje známky paniky ze „zdravé stravy“ na talíři občas vyprávím, že je to kuskus, což je dnes už stravitelná a společensky přípustná příloha (aby ne, je to těstovina jako každá jiná). Hahá! Jáhlům a cizrně zdar!
